JAPONSKO: Zbytek Tokia a západ slunce v Hiroshimě (2)

Dnešní probuzení v Tokiu byl pěkný propadák. Naše těla asi měla radost, že konečně i přes časový posun spíme a tak jsme oba podvědomě zamáčkli budík a otevřeli oči až v půl jedenácté. Ježiši! Půl dne v háji!

Automaty na pití

Jeden z automatů na pití

Rychle se oblékáme a běžíme k výtahu. Na snídani už bude stejně pozdě, ach jo. U recepce na nás ale čeká překvapení, počítá se i s opozdilci, jako jsme my a tak do sebe ryche házíme nudle a ovoce, abychom měli dost sil na druhý den v Tokiu.

DSC01739

DSC01753

Akihabara

Akihabara

Venku je nádherně a my jdeme na vlak. Jako první se stavíme ve čtvrti Akihabara, čtvrť robotů. Hned jak vystoupíme z vlaku, slyšíme z každého koutu jinou hudbu, všechno svítí a hraje barvami. Všude jsou automaty, malé i velké herny, miliony obchůdků a stánků s elektronikou. Japonky v Harajuku kostýmcích stojí před obchody a přes mikrofon vysokým hlasem lákají zákazníky. Procházíme ulicemi jako v jiříkově vidění a Ondra hodně fotí.

DSC01779

DSC01782

DSC01788

DSC01840

DSC01848

DSC01857

Brzy sedáme na vlak a míříme na zastávku Ueno. Zajímá nás místní trh a taky park. Trh je senzační. Hemží se to tady lidmi a každá strana ulice je lemována stánky. Některé prodávají jen nesmysly, jiné ryby, bylinky, nebo rychlé jídlo. Cestou popíjíme bubble tea a místní pivo a potom si stoupáme do fronty u restaurace, která nabící Chirashi. Talíř rýže a čerstvých, syrových ryb. Za chvilku už sedíme u malého stolečku a já jsem nadšená. Jídlo je úžasně čerstvé a navíc v přepočtu stojí asi 90 korun. Všechno zapíjím ledovým Oolong čajem a je mi skvěle. Na tohle jsem se tak těšila!

DSC01805

Chirashi s lososem, tuňákem, mletým tučným tuňákem a s lososím kaviárem.

DSC01806

Ondrovo Chirashi s grilovanými rybami.

Dál procházíme mezi stánky a najednou se domy rozestupují a před námi se tyčí malý chrám s magickou atmosférou. Rychle tam běžím, házím peníze do kasičky a zapaluju vonné tyčinky. Je tady najednou tak příjemný klid, jako by někdo mezi chrámem a rušným trhem zavřel obrovské dveře.

DSC01819

DSC01832

Je opravdu horko a my míříme do parku. Sedáme si na kamennou zídku a užíváme si stínu stromů. Koukáme do mapy a plánujeme naší další cestu. V Lonely Planet jsme našli procházku klidnější čtvrtí města a to je to, co přesně teď potřebujeme.

Míříme k začátku trasy. Nejdřív procházíme uličkou plnou stánků se „street foodem“ a je nám trochu líto, že po obědě nemáme na nic místo. Mají tu různé mořské dobroty, ovoce, nebo třeba akvárium s malými rybičkami, které si vylovíte a pak je dostanete pražené. Morbidní? Možná trochu… ale i to je Japonsko. Procházíme kolem dalšího chrámu a pozorujeme, jak místní lidé zapalují tyčinky a modlí se. Jdeme dál. Míjíme nádrž, po které korzují šlapadla ve tvaru labutí a růžových aut. V automatu si kupjeme cold brew kávu, která chutná nečekaně dobře a je osvěžující. Po pravé straně vidíme zoologickou zahradu a za chvilku už procházíme úplně prázdnou ulicí, kde jen občas projede auto a pár Japonců na kole.

DSC01870

DSC01872

DSC01875

DSC01879

Jak se Japonci modlí při vstupu do chrámu? Hodí minci do kašičky, 2x zatáhnou za provaz (ten nahoře zacinká), 2x se ukloní, 2x tlesknou a potom se znovu ukloní se spojenými dlaněmi

DSC01888

DSC01891

To znamená jediné. Jsme ve čtvrti Yanaka. V místě, kde se zachovaly budovy z doby před 2. světovou válkou a tak jsou k vidění staré dřevěné domečky s šoupacími dveřmi a ne jen betonová džungle. Procházíme se a užíváme si pohodu. Vidíme chrámy a opatrně nahlížíme na hřbitovy, abychom nenarušili místní klid. Japonské hroby vypadají trošku jinak, než ty naše. Mají sice také nějaký ten betonový základ, ale doplňují je dřevěné zdobené desky. Sem tam je z chrámů slyšet, jak někdo hraje na píšťalu. Narážíme na malou řemeslnou pekárničku a kupujeme si tradiční, křupavé japonské pečivo. Určitě ho znáte, u nás se prodává v oddělení, kde mají brambůrky jako „japonská směs“. Jen tady je to čerstvě upečené pánem, který právě myje malou pec. Základ je slaný a venku je cukr. Mňam!

DSC01931

Tento hřbitov byl hodně starý a proto už nemůžete vidět dřevěné detaily, jako u novějších hrobů.

 

DSC01938

DSC01941

DSC01954

DSC01964

Proplétáme se uličkami a je vidět, že slunce se pomalu překlápí k večeru. Já chci ale ještě stihnout chrám Senso-ji, který mi na fotkách učaroval obrovským rudým lampionem. Jen se trošku bojím, že už bude zavřeno, protože skoro všechny chrámy zavírají v pět. Cestou nás přepadá hlad a zastavujeme se v malé restauraci, ve které kromě nás nikdo není, ale prostě se nám tam tak nějak líbí. Objednáváme si udon nudle. Já s chobotnicí v tempuře a Ondra s kuřecím masem. Je to tak neskutečně dobré! A víte co? V Japonsku je dokonce slušností a zvykem hlasitě srkat (abyste si ochladili horký vývar), takže srkáme polévku a hlasitě jíme nudle a je to tak strašně super…Mňam! Dneska máme neuvěřitelné štěstí na skvělé jídlo.

DSC02015

DSC02017

DSC02024

Název restaurace vám bohužel neřeknu, sama ho nedokážu přečíst :)

Když se najíme a konečně pokračujeme k chrámu Senso-ji, je mi už jasné, že ho zastihneme zavřený. Chvíli jsem z toho smutná, ale nakonec mi to ani nevadí. I v šeru to má svojí atmosféru a pořád tu jsou lidi. Vidím, že třesou kovovými krabičkami, ze kterých jim vždy vypadne dřevěná tyčinka s číslem. Podle čísla najdou jeden z asi 20-ti šuplíčků, otevřou ho a vyndají z něj věštbu. Jdu to taky zkusit. Věštba je naštěstí psaná i anglicky, ale naneštěstí nevěští nic dobrého. Nemůžu si ji proto nechat, jinak by se vyplnila. Přivazuji ji na drátek k dalším špatným věštbám, aby ji odvál vítr.

DSC02036

DSC02043

Je první máj a nikde nekvete ani jedna sakura. Už je pozdě. Aspoň vedle chrámu mají pár umělých rozkvetlých stromů a tak dostávám pusu a doufám, že i plastová sakura se počítá. Rychle se setmělo a tak ještě chvilku couráme ulicemi, než vyrazíme odpočívat do hotelu.

DSC02059

DSC02069

V hotelu si s úlevou na chvilku lehneme, protože nás pěkně bolí nohy. Zase jsme překonali hranici 25 Km. Brzy nás přepadne hlad a my si uvědomujeme, že jsme se chtěli ještě podívat do čtvrti Harajuku a tak se oblékáme a vyrážíme. Naneštěstí se všde brzy zavírá a i v Harajuku je už liduprázdno. Prázdno je i v našich žaludcích a my nevíme, kam se jít najíst. Ještě chvíli bloumáme ulicemi, až se nakonec znovu ocitáme na zářivé křižovatce Shibuya. Tady rozhodně liduprázdno není. Všude jsou mraky opilých Japonců. Večírky jsou v plném proudu.

DSC02086

DSC02095

DSC02099

Z rušné ulice vcházíme do restaurace a objednáváme si smažené knedlíčky Gyoza. Jsou plněné masem a zeleninou a podává se k nim vývar, rýže a několik druhů omáček. Jsou opravdu vynikající a my tak zakončujeme den spokojeni a s plnými žaludky.

DSC02106

DSC02108

Třetí ráno se naštěstí probouzíme na první zazvonění budíku, naposledy snídáme v našem hotelu a procházkou jdeme k Tokio Tower. Je to taková červená zmenšenina Eifellovky. Přicházíme a akorát otevírají a my jsme úplně první, koho dnes vezou blikajícím výtahem na vrchol. „Stewardka“ má barevnou puntíkatou sukni a růžový klobouček. Je to jako v pohádce a za chvilku se kocháme nádherným výhledem. Z okna i z prosklené panoramatické podlahy.

DSC02139

DSC02141

DSC02165

Po rozhledně navštěvujeme přilehlý chrám a prvně míříme i do Starbucksu. Mají vlastně stejnou nabídku jako u nás, ale kromě toho nabízejí i frapuccino z exotického ovoce a matcha frapuccino. To si dávám já a narozdíl od zmrzliny z prvního dne chutná dobře.

DSC02177

DSC02193

DSC02205

Jdeme do hotelu, bereme batohy a vyrážíme na nádraží. Pojedeme Shinkansenem – vlakem, který překonává 300 km za hodinu. Během chvilky by nás měl dopravit „na druhý konec“ Japonska, do Hiroshimi. Na nádraží je rušno a každý si kupuje krabičku s jídlem na cestu. Skvělý nápad, i mi si dvě koupíme!

DSC02234

DSC02230

Další úlovek z automatu. Limonáda ze soli a liči.

DSC02241

Je libo svačinu na cestu vlakem?

DSC02282

Úklidová četa, průvodčí, výpravčí… každý se chová mile, každý se ukloní, každý je maximálně profesionální.

Na nástupišti jsou označena místa, kde se otevřou jaké dveře. U každých dveří se tvoří fronta lidí s místenkou. Nastupuje se proto rychle a spořádaně. Jen co se vlak rozjede, každý, KAŽDÝ, K A Ž D Ý!!! si vyndává svůj boxík se svačinou. Ještě, že jsme si ho koupili, jinak bychom byli dost out. Vlak uhání a už za chvilku přestupujeme v Osace. Za necelé tři hodiny od výjezdu zastavujeme na nádraží v Hiroshimě.

DSC02301

DSC02308

DSC02310

DSC02311

Tokijské banánky. Nadýchaný piškot s barevnými kytičkami a v něm něco jako banánový pudink. Chutná to uměle, ale ochutnat jsme museli.

Hiroshima je o poznání klidnější, než Tokio. I tady se na každém přechodu z repráků ozývá ptačí pípání „tu tu, tututu“ a my už si přijdeme jako ostřílení Japonci. Náš Washington Hotel je v samém centru, ulice vypadá jako Václavák. Jsme maličko napjatí, protože na Bookingu šel zarezervovat jedině pokoj, který bude přidělen až po příjezdu. Není proto jisté, jak bude vypadat, jestli bude mít manželskou postel a nebo jestli bude nekuřácký. Ano, v Japonsku jsou stále ve většině případů pokoje kuřácké. Kouří se tady snad všude. Hotel vypadá fajn a my dostáváme sice kuřácký a tudíž trochu zatuchlý, ale jinak hezký pokoj.

DSC02346

DSC02356

Venku začíná zapadat sluníčko a tak spěcháme, abychom stihli světlo u nejdůležitější památky. U Pamítníku míru (Atomic Bomb Dome). Je to jediná stavba, která přežila výbuch i přesto, že to bouchlo přímo nad ní. Cítím se trošku pyšně, že budovu vytvořil český architekt. Ať chceme nebo ne, ve měste je pořád tak nějak cítit ponurá atmosféra. Fotíme si památky a prohlížíme si park a všechny památníky. Potom už za tmy míříme na Hiroshima Castle, kde jsme úplně sami, protože už je zavřeno. Cestou míjíme festival piva, na kterém s údivem nacházíme i české pivo Ježek. Dá se tu koupit v přepočtu asi za 200 Kč.

DSC02357

DSC02375

DSC02416

DSC02422

Nakonec se vracíme směrem k hotelu a chystáme se ochutnat Okonomiyaki. Je to něco jako omeleta s čerstvým zelím, nudlemi, masem, mořskými plody a omáčkou. Jsme na to vážně natěšení, protože jsme o tom hodně četli. Zaplouváme do předem vytipované restaurace a po chvilce ve frontě dostáváme stůl s výhledem na bar, kde se všechno chystá. Vypadá to dobře a my máme hlad. O to horší je pak zklamání, když nám to vlastně vůbec nechutná. No nic, né každý den je posvícení, ne?

DSC02444

DSC02453

Vracíme se do hotelu a po náročném dnu jdeme celkem brzy spát. A víte co? Zítra vyrážíme na výlet na ostrov! Ale o tom vám povím zase příště :)