Eska Karlín: Dobroty z mechu a kapradí

Ambiente otevřelo novou restauraci. Snad už jen proto, že to je Ambiente, musí vám být jasné, že tady půjde o něco dobrého, ale ještě pravděpodobněji skvělého. Jmenuje se Eska a najdete ji v Karlíně. Eska zatím jede ve zkušebním provozu jako bistro s pekárnou a restaurace, do budoucna jsou v plánu i snídaně. V rámci zkušebního provozu máte do konce listopadu 50% slevu na všechno jídlo, pokud patříte mezi držitele Ambi karty. Ambi kartu si můžete vyžádat v jakékoliv Ambiente restauraci a kromě toho, že díky ní získáte slevu v Esce, tuším, že se na ní načítají nějaké věrnostní bodíky. Teď už ale zpátky k Esce.

Zdroj fotky: eska.ambi.cz

Zdroj fotky: eska.ambi.cz

My jsme se tam vypravili na večeři. Určitě si do Esky udělejte rezervaci, protože už teď, jako nováček, je velmi žádaná. Když vejdete dovnitř, ze všeho nejdřív vidíte do kuchyně. Ta se rozprostírá přímo naproti vchodovým dveřím, je úplně otevřená a vy tak můžete nahlédnout pod ruce několika kuchařům. Když se rozkoukáte, přivítá vás milá obsluha, která vám pomůže umístit bundy do šatny. Následně vás provede po schodech nahoru, kde vás usadí ke stolu.

Celý prostor je světlý, působí čistým, severským stylem. Od stropu vzhůru kořeny visí malé jehličnaté stromečky, šišky, mech, všude jsou kombinace světlých barev, dřevo, školní židličky a na prázdnou zeď jsou promítány záběry lesa.

Zdroj fotky: eska.ambi.cz

Zdroj fotky: eska.ambi.cz

Do Esky můžete vzít i děti a pejsky, ale možná je lepší přijít bez nich, protože stoly jsou blízko u sebe a osobně si myslím, že v tomto typu restaurace si to o samotě užijete lépe. A teď už k jídlu. Předem omluvte kvalitu fotek – fotila jsem jenom mobilem a příjemné přítmí restaurace tomu také moc nepomohlo, ale pro ilustraci snad postačí.

V jídle je znát rukopis La Degustation – upoutá vás nezvyklé servírování, chuťové kombinace a použití základních surovin moderním způsobem. Ano, můžete si objednat třeba prostě celer, nebo cibuli.

Abychom vyzkoušeli co nejvíce dobrot, objednáváme si předkrm, hlavní jídlo i dezert. Ondra si k pití vybral Clock 12 (American Pale Ale) a já domácí fermentovanou limonádu z citronu a šalvěje. Nejdříev mi přišla moc výrazná, ale s druhým napitím mi už zachutnala a byla fajn.

Untitled2

Ještě, než se k nám dostane předkrm, nese nám milá obsluha kámen a na něm máslíčko se zelenou solí (podle chuti odhadujeme, že to byla sůl libečková) a k tomu domácí pečivo v podobě žemliček. Další nám na stole jako pozornost podniku přistává jiný těžký kámen a na něm dvě nenápadné ruličky. Je to fermentovaný celer. Ačkoliv mám na celer alergii, riskuju to a zkouším. Chutná skvěle – do kysela a kupodivu mi ani jazyk neotekl (Že by fermentace vyhnala alergeny? Těžko říct…).

Untitled

Než se nadějeme servíruje se předkrm. Ondra má grilovanou cibuli s medem, tymiánem, pórkem a špekem, zatímco já jsem zvolila podzimní dýňovou polévku s ředkvičkovým olejem. Navzájem od sebe ochutnáváme a nevím, co je lepší. V mojí polévce nádherně křupou dýňová semínka, občas mě mile překvapí kousíček dýně, který jsem viděla na talíři už během servírování – talíř mi donesli prázdný, pouze a právě s kousky dýně a s praženými semínky a z malé konvičky mi do něj dolili polévku. Ondrova cibule je jemná a měkoučká, stejně tak jako pórek a vše doplňuje výborně výrazná omáčka. Nikdy jsem tak dobře upravenou cibuli nejedla.

Untitled3

Po předkrmu přichácí hlavní chod. Jsme oba masoví a tak se na stole objevují dušená vepřová líčka s čočkou a hovězí bryndáček s topinamburem a rozmarýnovou solí. Líčka se rozpadají jako dortíček, čočka je zase nádherně křupavá a lehce do kysela. Mám k dispozici kromě vidličky a nože také lžíci, abych mohla pohodlně sníst i zbylou čočku se šťávou. Neuvěřitelné, na takové detaily se většinou všude zapomíná. Ondrův bryndáček (né, nebojte, není to nic uvázaného pod krkem), neboli maso z hovězího pupku, se servíruje medium – menší propečenost by pro tento kus masa nebyla vhodná – a opravdu, je to skvělé. Topinambur je připraven hned na tři způsoby. Pečený, jako pyré a v podobě plátečku. V každé úpravě chutná jinak a je to tak skvělá hra chutí!

Untitled4

Stůl je sklizen a pro nás se připravuje dezert. Za barem vidíte celý tým baristů a proto vám musí být jasné, že vám vám někdo pomůže vybrat tu správnou kávu právě k vašemu dezertu. Kluci, co se starají o kávu, předtím úřadovali v Anonymous coffee a tak nám na stůl samozřejmě donesou perfektní aeropress. Pomoc s výběrem kávy oceňuji nad zlato, protože ač miluju dobrou kávu a už jsem se dávno odnaučila cukrovat a postupně i mlékovat, pořád ve výběru trošku tápu.

Upíjíme ovocnou kávu z retro hrnečků a už se nám nese sladká tečka. Pro mě jalovcová zmrzlina s rozmarýnem a lesními plody, pro Ondru medová žemlovka s rumovou pěnou. Moje slovenská kolegyně mi předem říkala: „Janka, chutí to ako borovička!“. A fakt. Je to tak neuvěřitelně vtipná, šokující zmrzlina, ještě s pomyšlením, že vám nad hlavou visí jehličí! Celou dobu jsem se tomu musela smát. Zatímco jsem se posmávala svojí super zmrzlině, Ondra se rozplýval nad miskou žemlovky. Prý nikdy nic tak dobrého nejedl a měl z té dobroty doslova husí kůži. Tak strašně moc mu to chutnalo!

Processed with VSCOcam with f2 preset

S úsměvem od ucha k uchu zakončeujeme příjemný večer, vyzvedáváme si bundy v šatně a ještě, než úpně odcházíme, vyfasujeme na cestu pořádný chléb. Samozřejmě, že hned jak přijdeme domů, krájíme ho na plátky a se slaným máslem se jím ládujeme u sledování Masterchefa.

Tak to byla naše návštěva v Esce. Zážitková večeře v krásném prostředí, s velkým týmem milé obsluhy kolem sebe. A kdy tam půjdeme znovu? Asi až se zase změní menu. Podvědomě tuším změny podle ročního období a aktuálně dostupných surovin. Jen doufám, že v menu nechají žemlovku, protože jestli ji vyškrtnou, ztratí Ondra svojí druhou životní lásku (ta první jsem samozřejmě já :P).

FullSizeRender