Vzpomínka na Paříž

PŘEDNÁŠKA O ŽIVÉ STRAVĚ-JAK ŽÍT RAW- (4)

Dneska ráno jsem se při snídani nějak dostala ke starým fotkám, a zabruslila jsem i do Paříže. A jak jsem tak vzpomínala, napadlo mě, že se o to s vámi musím podělit.

Bylo to 3 roky zpátky a já jsem pracovala na dejvické pobočce Vodafonu. Uprostřed dne mi najednou zazvonil telefon- volal Ondra. Rychle jsem zaběhla do zázemí, zvedám telefon a Ondra se mě místo pozdravu zeptal: „Máš kufr?“ a já na to, že jo a ptala jsem se proč. „Budeš ho potřebovat, pozítří jedeme do Paříže.“

PŘEDNÁŠKA O ŽIVÉ STRAVĚ-JAK ŽÍT RAW- (3)

Paříž byla můj sen a tak jsem měla obrovskou radost, když jsme nastupovali do letadla a jeli poprvé společně za hranice. Bydleli jsme v nádherném hotelu La Renaissance na La Defense a z okna jsme koukali na La Grande Arche. Prostě pohádka. Pokoj byl jako pro princeznu, ale ze všeho nejlepší byla obrovská, načechraná peřina, kvůli které bych bývala snad byla ochotná nechat na pokoji veškerý obsah svého kufru a spolu s peřinou prchnout zpátky do Čech.

Tenkrát jsme ještě necestovali podle seznamu restaurací, které chceme navštívit, ale pěšky jsme prochodili snad celou Paříž křížem krážem. Když budu vzpomínat, jaká jídla mi utkvěla v paměti, určitě to jsou Crepes s Gruyerem, které jsme si hned první den dali na Champs Elysées u „pana palačinky“, který měl nádherný vozík se zlatými pokličkami a dělal asi milion druhů palačinek. Další, o něco bizarnější vzpomínka je na to, jak jsme se u McDonalds v Louvre smáli tomu, že tam mají McBaguette a samozřejmě jsme to hned museli vyzkoušet.

PŘEDNÁŠKA O ŽIVÉ STRAVĚ-JAK ŽÍT RAW- (2)

I přesto, že jsem tenkrát ještě nebyla žádná zapálená blogerka, jedna z věcí na mém to-do listu byly makronky. Nikdy před tím jsem je nejedla a hned jak jsem viděla jednu z nádherně barevných výloh s makronkami pod Montmartrem, běžela jsem je ochutnat. Měla jsem levandulovou a myslím si, že jsem měla pocit, že chutná božsky. Zpětně si nejsem moc jistá, protože dnes už mám za sebou x (desítek?) hodin v kuchyni nad touto zákeřnou sladkostí a vyhodila jsem desítky plechů popraskaných skořápek, než jsem se je naučila péct, a vlastně už mi teď asi ani nechutnají.

PŘEDNÁŠKA O ŽIVÉ STRAVĚ-JAK ŽÍT RAW-

Nejvíc dobrodružnou večeří v Paříži byla ta v Latinské čtvrti. Pršelo a všichni zavírali obchody a restaurace – jak jsme později zjistili, kvůli nějakému svátku. A tak jsme hladoví zapadli do barevné restaurace. Dostali jsme menu ve francouzštině a nerozumněli ani slovu, ale bylo to dobrodružné a tak jsme si celé menu pro 2 objednali. V názvu dezertu bylo slovo „formage“ a tak jsem usoudila, že dostaneme slaný dezert a bude to sýrový talíř. Strašně jsem se na něj těšila a proto jsme se hodně nasmáli, když nám donesli skleničku zakysané smetany, lžíci a cukr. Do dnes se tomu „sýrovému talíři“ smějeme.

Jako další se na seznam srandiček s jídlem zapsal sendvič s kozím sýrem, na který si Ondra vystál frontu pod Eifelovkou. To, že je v něm kozí sýr, zjistil až když se do sendviče prvně zakousl. A Ondra kozí sýr nesnáší.

PŘEDNÁŠKA O ŽIVÉ STRAVĚ-JAK ŽÍT RAW- (1)

Gastronomickým vrcholem naší pařížské dovolené pro mě byla restaurace Léon de Bruxelles na Champs Elysées. Na stůl jsme si vystáli pěknou frontu, která nakonec stála za to. Servírka nás posadila k malému stolečku, vedle něj přistavila stojan na víno a už nám nosili naše menu. Vlastně už si moc nepamatuju, co bylo za předkrm, ale hlavní chod asi nikdy nezapomenu. Tady jsem totiž prvně v životě zjistila, že mi vlastně chutnají mušle a od té doby je jím. Ondra měl slávky na víně a já obří krevety s dušenou rýží. Créme Brulée pak bylo perfektní sladkou tečkou.

V závěru dovolené jsme samozřejmě nakoupili spoustu sýrů, protože kdo přijede z Paříže s kufrem, který nesmrdí, jako by tam nebyl.

Byli jste také v Paříži? Co vám tam nejvíc chutnalo?

PŘEDNÁŠKA O ŽIVÉ STRAVĚ-JAK ŽÍT RAW- (5)

PŘEDNÁŠKA O ŽIVÉ STRAVĚ-JAK ŽÍT RAW- (kopie)